Dobrý den, já jsem... | Pokecáníčko

Tak jsem zase zpět. Už po několikáté jsem si založila blog a nevím, jak dlouho na něj budu přispívat. Bohužel. 

Nemám ráda, když na blogu začínám. Nikdy nevím, co mám psát, nakonec vždy skončím u 25ti faktů o mě. Ale to už je trošku klišé a upřímně i nuda. Dlouho jsem bloumala nad tím, co napíšu na úvod tohohle (už bambiliontého) blogu. A stále mě nic konkrétního nenapadlo. :D Většinou ty první články nejsou moc navštěvované a chápu to. Buď si řeknete "Jo, to je zajímavé" nebo většinou "Hmm, další pseudoblogerka". Dnes je na internetu milióny blogů, které mají sledovanost a návštěvnost a na ty menší a začínající blogy se mnohokrát zapomíná. Každý nějak začínal i já. Když se podívám na mé staré blogy (většina je na portálu blog.cz nebo už zaplaťpánbůh neexistují), tak se až zhrozím. Přetřpytkované designy, světle růžové písmo na fialovém podkladu a mnoho dalších chyb. Tohle prostě v období blog.cz frčelo. Můj blog četly vlastně jen mé kamarádky a spolužačky a už jsem si myslela, jaká nejsem slavná. :D Zpětně se tomu směji, ale tehdy, když mi někdo pohanil blog, byla jsem schopná vraždit. 

Dnes je tomu jinak. Na tomto blogu pracuji už týden, ale konečně ho mám podle svých představ. Ani nevíte (možná víte), jak zdlouhavé je vytvořit takový jednoduchý design. A to nemluvím o nějakých propracovanějších. Já mám vlastně jen název a mezi ním srdíčko. Černobílý styl, v tom já se vyžiji, takže proč se dokopávat do barevných prvků.

Vlastně jsem Vám o sobě ještě nic neřekla, co? 

Jsem rodilá Ostravačka a stále bydlím s rodiči. Proč taky ne, když je mi 15 let. Po prázdninách se chystám na střední školu. Hrozně se těším, ale zároveň bojím. Dostala jsem se na ostravskou zdrávku obor asistent zubního technika. Ale o tom v jiném článku. :) Jsem věčně zažraná do svého světa, ve kterém neustále hraje muzika a nikdo po mě nekřičí. Jako každý chci samozřejmě světový mír a klid na planetě. Nemám ráda čočku, olivy a játra. Jsem dost tvrdohlavá, takže soužití se mnou je občas na pár facek. Po mamce jsem zdědila šikovné ruce, ale trpělivost ne. Takže když něco tvořím vypadá to tak, že s tím skončím, protože se mi to nepovedlo. Po taťkovi jsem zdědila vymýšlení blbostí, někdy až otravnost. :D Jsem taková správná obyčejná veselá holka, co se nebojí si ze sebe udělat srandu. Nemám ráda shluk cizích lidí a jsem ráda mezi svými přáteli. 

Nejsem zrovna fotogenická a neumím se usmívat. :D Proto používám smajlíky. Hrozně moc smajlíků. Má třída mi bude strašně chybět, i když bych je někdy zabila. Ach, silná to slova. Jo a hrozně ráda fotím přírodu, památky, ale i lidi.

Jsem asi dost divná, co? Já vím. :)

Hezký zbytek dne ♥

M.